O knize: 2005 / V Pavlu Florenském se snoubí plnost a jedinečnost ruského ducha, právě ten duch, který měl osudem stát se sám sobě deja vu , ještě než spatřilo světlo světa. Učíme se dát tomuto duchu jeho náležitosti tím, že se ponoříme do jeho životopisu. Pozdní ovoce v očekávání svého neodpustitelně brzkého odchodu, dítě, které upadlo do stáří, aneb slovy Nietzscheho: „Osudová současnost jara a podzimu“ – taková je ladička, kterou ladíme své vnímání ruského ducha, aby nepropadl kouzlu jeho evropanství. Neboť stejně jako je pravda, že tento duch (od Petra Velikého) vzniká v souladu s Evropou a chce být Evropou, je stejně tak pravda, že s takovou svérázností bylo stěží možné vyhnout se silnému protiefektu..